Plán výstavby města
V roce 1941 vznikl na městském stavebním úřadě v Mostě regulační plán od architekta Röllinga, který řešil nové územní vztahy. Vyznačil trasu nové komunikace k chemickým závodům v Záluží s průtahem kolem východní strany historického jádra starého Mostu, navrhl nové plochy pro rozšíření města jižním směrem východně od silnice vedoucí směrem na Žatec a ohraničil je novým obchvatem v místech dnešních ulic Moskevská – Slovenského národního povstání (od dnešního nádraží k Ovčínu a do Souše). Dle plánu se realizovala výstavba řadových domů v prostoru pozdější Stalingradské čtvrti.

Během války bylo na město podniknuto 9 náletů, při nichž bylo zničeno 160 a těžce poškozeno 184 domů. Tato skutečnost se zanedbáním údržby způsobila počátek chátrání města.

V roce 1945 se už vědělo, že se město rozšíří směrem na ulici Podžateckou. Nový regulační plán z roku 1946 byl zpracován arch. Novotným a Kuthanem. Ti do Žateckého předměstí umístili 2 500 osob s hustotou 100 obyvatel/1 ha. Tím vzniklo jakési dvojměstí, kde správní a řídící instituce byly ve starém městě. Nové hranice města měly být na dnešních ulicích Moskevská, Skupova, Slovenského národního povstání a Soušská. Rovněž se počítalo s výstavbou v místech dnešní nemocnice. S obchodním centrem se plánovalo ve starém městě. Podžatecká ulice by tvořila hlavní osu nové části města a současně sloužila jako výpadovka z města ven.

Tou dobou se již uvažovalo s rozsáhlou mechanizací revíru, později umocněnou znárodněním. Bylo jasné, že důsledkem realizace bude likvidace dosavadních sídlišť roztroušených po území při jednotlivých dolech. Tento trend byl podporován i náročnou údržbou objektů, poškozených ve válečných letech. Původním záměrem však bylo soustředit novou výstavbu spíše pod Krušné hory, nad výchoz uhelné sloje, kde byly též lepší klimatické podmínky. Nevýhodou bylo, že tento zastavitelný pruh byl velmi úzký a jak se později ukázalo i staticky nejistý.

Roky 1951 až 1952 přinesly další projekt města. Architekti Štursa a Slabý v něm uplatnili prvky klasicistního urbanismu, vedené v našich starých tradicích a ovlivněné sovětskou školou. Podle nich bylo město plánováno následovně: centrální náměstí se mělo nacházet mezi dnešním hotelem Viktor (dříve internát) a Výzkumným ústavem pro hnědé uhlí. Vycházelo se ze založené třídy Budovatelů. V místě dnešního přemostění Koridoru inženýrských sítí (od bloku 100 k závodu RICO) měli umístěnou centrální stavbu jednoho konce města. Třída Budovatelů končila u dnešního obchodního domu PRIOR, kde se změnila v druhý centrální prostor města, zřejmě nákupní centrum. Bývalá Gottwaldova třída (dnes Budovatelů) ústila z tohoto náměstí a měla končit tam, kde je dnes dopravní podnik jakýmsi kruhovým náměstím a uzavření třídy tvořila opět jakási centrální budova. K realizaci projektu nedošlo. Naopak, hlavním úkolem těchto architektů bylo zajistit dostatek bytů. Sahají proto k uzavření pravoúhlých bloků na třídě Budovatelů, které byly předchozím architektem otevřeny větru z hygienických důvodů. Zrušilo se rovněž dolní náměstí a sektor A a B (kolem dnešního Městského úřadu v Mostě). Přesto byl projekt arch. Štursy a Slabého velice zajímavý. V době jeho vzniku se počítalo s vyuhlením Žatecké ulice (dnes Československé armády). Likvidovat se také mělo vše, co šlo směrem k Bílině, tzn. celé Teplické předměstí ve starém Mostě. Počítalo se s vyuhlením a následnou rekultivací, přičemž měl za starým nádražím vyrůst park a vodní plochy a za tímto areálem, směrem na Střimice, měl být postaven průmyslový areál (obdoba dnešního velebudického komplexu). Postup těžby hnědého uhlí tímto směrem měl zachovat historickou část města. Kopec Lajsník měl být podle tohoto návrhu celý zastavěný rodinnými domky. Znovu se měnila hlavní silniční trasa z města ven. Pod parkem Šibeník měla být velká mimoúrovňová křižovatka, na níž navazoval obchvat města i nové komunikace. Ulice Pod Šibeníkem a Jiřího z Poděbrad navázaly na ulici Moskevská a ta se protáhla k novému nádraží. Celý prostor byl systematický svou sevřeností a lidskými docházkovými vzdálenostmi. Za dva roky od vypracování návrhu přišel zásadní odklon od dosavadní teorie, který na město bezprostředně dopadl až v šedesátých letech. Namísto potřebné vybavenosti města se stavěly jen byty.

V roce 1955 přichází arch. Pokorný ze Státního projektového ústavu v Praze a vypracovává změnu projektu, kterou si vyžádal názor na možnosti výstavby, a především na velikost města. Jeho projekt zahušťuje celou výstavbu a obrací ji směrem na Vtelno, Velebudice a bývalou obec Skyřice. Poprvé jsou zpracovány podklady, které počítají s velkým městem. Arch. Pokorný dává velký důraz na ulici Moskevskou a Slovenského národního povstání a plánuje propojení města Mostu a Litvínova po trase přes Souš. Zároveň počítá s obnovením Žatecké ulice. Výpadovku na Prahu vede přes Velebudice. Také, stejně jako jeho předchůdci, zachovává historické jádro starého města. Nerespektuje tím těžební zájmy a zákonitě proto dochází ke střetu.

První komplexní bytová výstavba v novém pojetí byla realizována v obvodě Stalingradská čtvrť (dnes čtvrť Zahražany) při ulici Slovenského národního povstání v okrsku s 2 500 bytovými jednotkami podle projektu Krajského projektového ústavu Praha. Výstavbu v letech 1957 až 1967 prováděly podniky Pozemní stavby Pardubice a Ústí nad Labem. Obytné domy jsou čtyřpodlažní a byly stavěny ještě tradičním způsobem, tj. cihlovou technologií s tvarováním. V rámci občanské vybavenosti byla realizována restaurace, prodejny, základní škola, školka a jesle. Při ulici Budovatelů (od bloku 100) v příčných řadách byla postavena v obvodě Podžatecká další výstavba v tradiční cihlové technologii s tvarováním v duchu socialistického realismu (dle projektu z roku 1954). Během výstavby však došlo ke změně názorů na ekonomii i tvarování objektů (po roce 1954) a tak hned v návaznosti byly řady propojeny dalším křídlem při ulici Budovatelů a tím byly vytvořeny polouzavřené bloky. V rozmezí let 1959 až 1961 se rovněž realizovala výstavba vnitřní části v obvodě Podžatecká dle urbanistického vzoru arch. J. Štursy, ale dle úpravy objektů arch. Pokorným. V tomto obvodě bylo postaveno celkem 3 418 bytových jednotek, které projektoval Krajský projektový ústav Praha. Výstavbu prováděly v letech 1952 až 1960 podniky Armabeton Most, Báňské stavby Most, Pozemní stavby České Budějovice a Ústí nad Labem. Obytné domy jsou 4 – 5 podlažní.

Další výstavbu Mostu začala určovat stavební výroba, která během let 1957 až 1958 přecházela na velkorozměrové panelové systémy výstavby bytů. Mezitím byl stále zpochybňován význam údržby starého Mostu, poškozeného válkou a zanedbaného v údržbě, s ohledem na to, že pod ním byla rezerva 100 mil. tun kvalitního hnědého uhlí.

V roce 1962 je zpracován územní plán arch. Fojtem a Krejčím z Krajského projektového ústavu v Ústí nad Labem. Tento plán byl definitivní a podle něj se stavělo. Bohužel ne úplně. Původním záměrem arch. Pokorného bylo navrhnout město pro 100 000 obyvatel. Arch. Fojt a Krejčí měli nejprve k dispozici také tento údaj o počtu obyvatelstva, ale dříve než se začal realizovat projekt, limit obyvatelstva v tak vysokém čísle nebyl Mostu schválen radou Severočeského krajského národního výboru. Došlo k tomu také v rámci regulace osídlení severočeské pánve. Počítalo se totiž s tím, že město Most má nepříznivé ekologické podmínky a nebyl proto zájem, aby se dále rozrůstalo. Nová výstavba bytů se spíše situovala do Chomutova, o kterém se tehdy říkalo, že je obyvatelnější.

Výstavba obvodů v šedesátých letech byla realizována takto:

Obvod Výstavba
Realizace výstavby se prováděla dle dílčích územních plánů zpracovaných nejprve na Krajském projektovém ústavu v Praze, později v Ústí nad Labem. Výstavba probíhala v rozmezí let 1958 až 1963. Obvod má 4 808 bytových jednotek. Stavět se započalo podél ulice Budovatelů (dříve Gottwaldova) směrem ke konečné rychlodráhy. Šlo o první panelovou výstavbu z cihelných bloků v pojetí ekonomické typizace. Obvod Výstavba byl limitován sousedním lomem Hrabák, podél něho byly položeny produktovody. Obytné domy jsou 4 – 5 podlažní, mezi nimi se nachází některé budovy 14 podlažní. Občanská vybavenost obsahuje prodejny, služby, restaurace, 2 základní školy s 48 třídami, mateřskou školu se 170 místy a jesle se 125 místy. Část občanské vybavenosti byla realizována později při ulici Budovatelů (dříve Gottwaldova) v prostoru nového centra. Výstavba končila novým objektem budovy Báňských staveb od arch. Böhma z roku 1963. Část při novém centru zůstala však ještě 10 let nedostavěná. Obvod byl dokončen v roce 1973 ředitelstvím podniku služeb a restaurací se třemi trojúhelníkovými pavilony služeb od arch. Krejčího.

Obvod Družstevní čtvrť
Tento obvod byl realizován dle tzv. Prováděcího územního plánu z roku 1960 od arch. Hanuše. Realizace proběhla v rozmezí let 1962 až 1965 pro 2 448 bytových jednotek. Arch. Burda zde v roce 1962 projektoval společenské středisko „Kosmos“ a nákupní středisko „Rozkvět“. Teprve v letech 1972 až 1973 se zde realizuje městská tržnice dle návrhu arch. Kopeckého z roku 1971. Lidová škola umění dle návrhu arch. Böhma se dokončuje v roce 1969. Obytné objekty jsou z části stavěné ještě tradičním způsobem (4 podlažní domy), další 5 – 7 podlažní a řada 11 podlažních domů panelovou technologií. Občanská vybavenost obsahuje lidovou školu umění, společenské středisko s kinem, prodejny, 2 základní školy s 50 třídami, mateřskou školu s kapacitou 150 a jesle se 110 místy. Obvod při straně k centru byl dostavován později. Sem patří dům peněžnictví od arch. Fojta, postaven v letech 1970 až 1973, na který navazuje sousední dům obuvi s bytovými jednotkami.